A je to tu. Brečim jako malá, nedokážu se donutit přestat! Nejde to! Neudělala jsem zkoušku a cítím se jako hlupák. Úplně jsem se v sobě zklamala. Šla jsem tam s tím že to udělám, učila jsem se, posledí noci jsem nespala, abych to uměla co nejlíp a pak? Prostě jsem to zvorala a i když mi podvědomí říkalo "co to sakra děláš" tak jsem tam napsala blbosti, který jsem si hned jak jsem test odevzdala uvědomila. Prostě jako kdyby se ty informace všechny někam odpařili a vrátili se až když bylo po všem. Možná stres. Cítím se bídně, nevyrovnaně, absolutně nedokážu ovládat city. Když volali rodiče, aby zjistili jak jsem dopadla, nedokázala jsem ani mluvit, jsen brečet. Pořád někdo volá. Kamarádi, rodina... a já to nechci zvedat a říkat. Nemam to. (nebo spíš nemam NA to)??
Řikala jsem si že když to nevyjde, tak prostě příště. Ale co si nalhávam... záleželo mi na tom, chtěla jsem všem dokázat že i když jsem byla v nemocnici všechno dokážu, hned... Nevyšlo to a já se stydim na sebe podívat do zdcadla, natož jít do školy na přednášky. Idiot, co nic nechápe a nedokáže se to naučit!!
Znám ten pocit naprostého selhání:/. Ale uvidíš bude líp. Pořádně se vyspi, to pomůže;) Při opravném pokusu zkoušku určitě uděláš;)
OdpovědětVymazatUž dávno jsem se chtěla posunout dál, ale srdce to prostě nedovolí. Potřebuje čas na zahojení.
Nono...
OdpovědětVymazatTo bude dobrý... byla jsi nemocná, ještě se z toho sbíráš, je pochopitelné, že hned všechno není ideální. Držím palce, zůstaň silná :)
Četla jsem jednou fakt dobrou knížku .. , a v ní citát ..
OdpovědětVymazatMůžeš dokázat cokoliv , toužíš-li po tom dostatečně zoufale . Není totiž nic co by tě omezovalo , pokud to nedovolíš . . .
Zamysli se nad tím ...:)