JEDU NA VLNĚ

Vpátek jsem byla na našem plese a a od té doby mam nezadržitelně dobrou náladu. Nevim jak a ani to nechci vědět, ale jsem teď tak šťastná!
Všechno se najednou obrátilo k lepšímu, aniž bych se na to soustředila. Uvažuju teď víc o tom jak správně žít svůj život a ajko obohacovat sama sebe i druhé a asi to je ta správná cesta pro mě!

ŠTĚSTÍ!!

Pocit bezmoci

A je to tu. Brečim jako malá, nedokážu se donutit přestat! Nejde to! Neudělala jsem zkoušku a cítím se jako hlupák. Úplně jsem se v sobě zklamala. Šla jsem tam s tím že to udělám, učila jsem se, posledí noci jsem nespala, abych to uměla co nejlíp a pak? Prostě jsem to zvorala a i když mi podvědomí říkalo "co to sakra děláš" tak jsem tam napsala blbosti, který jsem si hned jak jsem test odevzdala uvědomila. Prostě jako kdyby se ty informace všechny někam odpařili a vrátili se až když bylo po všem. Možná stres. Cítím se bídně, nevyrovnaně, absolutně nedokážu ovládat city. Když volali rodiče, aby zjistili jak jsem dopadla, nedokázala jsem ani mluvit, jsen brečet. Pořád někdo volá. Kamarádi, rodina... a já to nechci zvedat a říkat. Nemam to. (nebo spíš nemam NA to)??

Řikala jsem si že když to nevyjde, tak prostě příště. Ale co si nalhávam... záleželo mi na tom, chtěla jsem všem dokázat že i když jsem byla v nemocnici všechno dokážu, hned... Nevyšlo to a já se stydim na sebe podívat do zdcadla, natož jít do školy na přednášky. Idiot, co nic nechápe a nedokáže se to naučit!!

SEX a váha

Dneska mě napadlo během učení, že další super motivací proč hubnou může být pro všechny sex. Čím jsem pružnější a hubenější, tím to musí být logicky lepší. Nehledě na to že se člověk vážně nechce chlapovi ukazovat "na adama" když vypadá jako Michelin. Když nad tim tak přemejšlim, tak když se sama ve svým těle necítím dobře, jak si můžu užít sexu? Vždyť se člověk ani pořádně neuvolní. Nejdřív se musim líbit sama sobě, abych si připustila že se líbim i někomu jinýmu.

A já osobně pak ani nemam chuť, když si představim jak asi vypadam?! No ještě že se na sebe nemusim koukat. Doba experimentů se ztrácí s nabívajícími kily.

Škola a jiné pohromy

Takže zítra mě to čeká, po "dlouhé" nemoci zpět do školy. Abych řeka pravdu, tak se moc netešim. Mam dodělávat zkoušku a tak jsem z toho ve stresu. Musim jíst abych se mohla učit. Mozek jinak prostě nejede. Pořád se vnitřně uklidňuju že když to nevyjde, tak se nic neděje, svět se nezboří. Ale znáte to, červíček mi hryže dušičku.. takže mě to trápí. Ale snažim se no.

V pátek jdu na ples! Strašně se těšim.. jako malá. Mám ráda to česání, oblíkání, líčení a vybírání doplňků které tomu předchází. Zvlášť když jdete na ples co je tématickej! To je pak fakt boží! Takže doufám že si to všechno pěkně užiju. Mam novinku. Budu si sem psát jídelňáky aby jste mohli vidět co jim a nejim. Ale začnu asi až koncem týdne, protože teď se ještě fakt potřebuju učit a něco do tý hlavy nacpat. Mějte se krásně a plesání zdar!

Plavky

Milé dámy, rozhodla jsem se pořídit se nějakou krásnou motivaci k hubnutí. Rozhodla jsem se že to budou plavky od VC, které se mi střašně líbí. Já zkrátka potřebuju vědět proč to dělám a mít motivaci, na kteoru si vzpomenu když budu mít slabší chvíle.

No nejsou dokonalé?

Na mě asi nebudou vypadat tak krásně jako na tomto krásném těle, ale budu se mu snažit časem přiblížit.





Láska nebo kamarádství?

Co je pro vás důležitější? Kamarádství nebo pratnerství...
Já mam teda jasno a vždycky jsem měla, ale spousta lidí to nechápe, což mě přivádí na myšlenku zeptat se, jak to vidíte vy?

Pro mě byli vždycky důležitější kamarádi. Je to tak, možná je to k vztahu sobecké, ale kamarádi jsou kamarádi. Je větší pravděpodobnost že se nepohodnete s partnerem, než s dlouholetým kamarádem. Váš vztah nikdy nenarušuje žádný sexuální podtext. Vždycky jsem měla pocit že kamarádce můžu říct cokoli, ale chlapovi? No, ne že bych nemohla ale vlastně nechci. Copak chlapi pochopí to naše neustálí bloumání o různých věcech. Většinou přestanou v polovině poslouchat a pak odkývají všechno co chceme. Nedivím se. Myslí jinak a debata o dokanalých šatech, botách nebo nedej bože našich pocitech je nezajímá.

Dokonalým důkazem že myslí jinak je i to že většina chlapů odmítá hodnotit ostatní muže. Proč? Na oktázku jestli se ti tenhle chlap líbí odpoví: sem snad teplej? Já taky dokážu posoudit jestli je jiná ženská pěkná, jestli má hezký nohy, vlasy, prsa nebo prdel.. Prostě to beru jako normální věc.

Zatímco když se o věcech bavíte s kamarádama je všechno mnohem otevřenější, nebojí se říct pravdu. Nic není tabu. Možná je to proto že se nesnaží udělat dojem, jsou sami sebou. Vědí že je máte rádi takový jací doopravdy jsou.

Co myslíte? Přátelé nebo partneři?

Hubnutí? Jak snadné!

Nevím proč, ale v poslední době mam nekonečnou sebekontrolu. Prostě bych vydržela klidně několik dní nejíst a nic mi to nedělá! Nevím jak a kdy se to stalo, ale je to tak. Nehladovím, dokonce bych řela že jím víc než předtím, protože mam strach aby se mi všechny ty stehy v břiše dobře hojili a abych si neoslabila tělo a nedostala infekci.

Ale v pátek a sobotu jsem skoro nic nejdela. Učila jsem se a tak jsem na to vlastně nějak zapoměla a divila jsem se, jak je to možný. Dokonce jsem měla pocit že se vlastně cítím mnohlem líp, než když jsem se najedla. Protože jak mam rozvrtané střeva, tak trávení zkrátka bolí.

Takže teď spíš bojuju s bolestí, abych jedla a byla zdravá. Neberte to špatně, nikdy jsem nebyla a ani nikdy nebudu anorektička. Ale najednou mi hubnutí příjde tak snadný, protože mam chuť sporotvat (což nemůžu) a nemam skoro chuť k jídlu... No asi to vážně funguje tak, že když člověk chce, tak to nejde a když přestane chtít, stane se to samo..

Jak odpouštět křivdy?

Tak sem dávám článek k zamyšlení a doufám že mi napíšete do komentů svoje názory, nebo vlastní zkušenosti.

Začnu vlastním příběhem. Na střední jsem si našla super kamarádky, mam je ráda a vídám se s nimi často i teď co chodím na vejšku. Teda kromě jedné, kterou jsem měla paradoxně skoro nejradši. Byli jsme si hrozně blízké: rodiče se znali, jezdili jsme spolu za zábavou, přespávali. Měli jsme stejné cíle, plány. Podobnou výchovu, stejné názory na vztahy a život. Zkrátka by se dalo říct že tehdy pro mě byla jako sestra. Pak se ale všechno pokazilo. Spolu s mojí další kamarádkou způsobili že mi někdo fakt nepěkně ubližoval, trápila jsem se kvůli tomu a svěřila jsem se jim, ale pouze jedna z nich měla na to aby se přiznala a omluvila. To mě ranilo, ale myslím že bych to překousla, kdyby se na to nenabalovala další spousta věcí.

Například nesvěřování se (byť s blbostma), které ale moje druhá kamarádka všechny věděla. Připadala jsem si podvedená, protože to neřekla i mě. Pomluvila mojí práci, kterou mi do očí vychválila. Nevěřila jsem. Ale dostalo se mi okopírovaného chatu.. a pak už jsem výmluvu nemohla najít.

Přestala jsem se s ní bavit, bez scén, bez emocí... Břečela jsem jenom tajně doma. Pořád. Každou noc.

Víte, čekala jsem, že přijde a bude to chtít řešit z očí do očí. Kdyby se to stalo mě, tak bych bojovala! Nikdy bych jí nenachala odejít z mého života bez vysvětlení. Klidně bych seděla hodiny před jejím domem abych to napravila, nebo se aspoň dozvěděla co se děje.

Ale nic se nedělo.. Nic. Jen jsem občas slyšela od jiných lidí že se jich na mě ptá?! Sama začala komunikovat až po skoro 2měsících! Před maturitou. Měla jsem pocit že to dělá jen aby jsme se nerozcházeli ve zlém. Nedala jsem jí už šanci, nechtěla jsem. Měla jsem pocit, že už je na otázky pozdě. A i když mi psala (teda jen chat), neodpověděla jsem.

Když mi pak zkolabobal telefon a musela jsem měnit simku, ani jsem jí nadala nové číslo, tenkrát jsem si říkala proč? Stejně bych neměla na to jí odepisovat...

Teď po půl roce na vejšce jsem se dozvěděla že se ptala kamarádky na moje zdraví. Protože se asi dozvěděla o té operaci. Hrozmě mě to potěšilo. I když bych chtěla, moc, nedokážu jí odepsat. Nejde to. Nemůžu. Kamarádka mi říkala že škola jí jde, ale prý je to pro ní těžké psychicky, ani nevíte jakou mám chuť jít a obejmout jí, říct že to bude fajn, že je to moje šikluka a všechno zvládne.

Nemůžu. Mám pocit že kdybych to udělala, zradím podstatu kamarádství. Mám pocit že tohle nebyla MOJE vina, takže by ten krok měla udělat ona, i když jsem jí předtím nechtěla slyšet, stejně je to tak...

Co myslíte vy? Já nevím...

17.2. váha 76kg

Milé dámy, mám toho hodně co vyprávět! Dlouho jsem se neozvala, což mě mrzí, ale stalo se toho hodně... Před 14dny jsem měla ukruté bolesti břicha a jak to dopadlo? Akutní operace. Zánět pobřišnice, prasklé slepé střevo, záchrana vaječníku.

Bohužel to bylo docela vážné, takže o laparoskopii jsem si mohla nechat zdát. Takže mi teď břicho zdobí nemalá jizva. Ale jsem ráda, že jsem v pohodě. Bohužel jsem zameškala některé zkoušky, které si teď budu muset individuálně doplňovat. Ale můžu být ráda, že jsem tu šanci je udělat znovu vůbec dostala.

Na hubnutí teď upřímně řečeno pěkně kašlu, sport mam zakázaný na několik měsíců dopředu. Ale i kdyby ne, tak bych ho stejně asi nezvládala. Dělá mi potíž i normálně chodit, smát se a kašlat...

Takže teď se soustředím jen na uzdravování, ale až budu v pořádku, tak určitě zase začnu naplno sportovat a snad i hubnout. Zatím jdou kila stále dolů. Břicho mám pořád nateklé a tak vypadám jako bych čekala mimono. Ale snad do měsíce splaskne. Díky těm otokům mám pořád pocit jako bych se právě neskutečně přejedla, takže ani nemam moc chuť jíst... Aspoň něco no...

30.1. 77,0kg

Váha klesá! napětí ze školy nikoli. Bohužel jsem teď nezvládla poměrně důležitou zkoušku a ztrácim motivaci. Mam pocit že dny běží kolem mě a já se cítím jako bych ani nežila, jen pozoruju jak žijí ostatní. Jako bych měla mrtvou duši. Včera jsem byla s kamarádama v hospodě. Bavili jsme se a vykládali vtipy. Myslim že to byl jeden z těch večerů kdy jsem "zářila" ale vůbec jsem si to neužívala. Příjde mi jako by to bylo všechno za sklem a já mimo to i když to prožívam. Stává se vám to??
Doufam že tohle brzo skončí... Je to děsivý

Dd 26.1.

Po delší době mam zase chvilku na psaní, dneska jsem absolvovala úspěšně zkoušku. Mam fakt radost, tu mi kazí jen pomyšlení na následující tři. Ale co, s chutí do toho půl je hotovo. Jídlo teď dost flákám, protože se člověk zkrátka furt jen šprtá a sem tam spí. Co naplat. Škole je teď prostě to nejdůležitější. Váhu už jsem taky pěknou chvíli neviděla, protože jsem pořád na koleji a nechci otravovat doma, nehledě na to, že tam ani na učení neni klid. Takže ani nevim jak na tom jsem.

Doufam že to všechno dobře dopadne a zkouškový bude brzy úspěšně za mnou a budu se moct taky věnovat jiným věcem.

Držte mi palce.

Dd 15.den

Celý včerejšek jsem byla na běžkách. Dneska mě všechno bolí, ale mam ze sebe dobrý pocit. Přece jenom už to chtělo zařadit nějaký ten pohyb. Jsem sportovní typ a pohyb miluju, ale teď co mam zkoušky se k tomu prostě nedokážu dokopat. I když se normálně moc neučim, tak teď když dělam něco jinýho než se učim tak mam děsný výčitky. Znáte to, učení taháte všude sebou a stejně se neučíte, ale kdyby jste si ty učebnice sebou nevzali, tak by se zbořil svět. :D To jsem celá já....

Další andílci